Mindfulness (všímavost) vychází ze zen-budhistického učení. Historicky byla považována za ústřední součást meditace, nejen pročež se o ní někdy hovoří jako o meditaci všímavosti. Definice k ní se různí a neměla by být chápana pouze z hlediska meditativního, ale jako celkový způsob percepce (vnímání), kdy se fokusujeme na přítomný okamžik a snažíme se jej nezaujatě prožít. Tj. snažíme se o zklidnění bdělé mysli do té míry, aby tato neprojektovala do vnímaného okamžiku jakékoli domněnky či předsudky, které vycházejí z ať již pozitivních či negativních (traumata) zkušeností předchozích, nebo abychom vnímání okamžiku naopak nedeformovali obavami (úzkosti, strachy) či představami ohledně hypotetických variant věcí budoucích.
Mindfulness lze v jednoduchosti chápat jako odstřižení se od úvah ohledně minulosti a budoucnosti, které nám zabraňují prožít naplno přítomnost a vnímat ji nezaujatě, díky čemuž dokážeme sebe samé i vůkolní dění vnímat v širším a objektivnějším kontextu.
Toto bdělé nezaujaté vnímaní dění (ať již vnějšího světa či vnitřních mentálních pochodů) pak lze rozvíjet a kultivovat například prostřednictvím meditace či autogenního tréningu, případně skrze zvědomování každodenních aktivit, včetně chůze či jídla (tzv. vědomé jezení), relaxační technikou body scan a dalšími formálními technikami, jichž je dnes široké množství.
Mezi podnětem a reakcí je prostor ke svobodě volby, mindfulness umožňuje tento prostor rozšířit a využít, čímž přispívá i k zlepšení vnímání jiných lidí, vzájemné komunikaci a vůbec celkové kvalitě jakýchkoli interpersonálních vztahů, neboť díky ní dostáváme pod kontrolu spontánní podvědomé vzorce, jimiž posléze nejsme ovládáni, respektive minimalizujeme jejich vliv.
Mindfulness umožňuje žít život v souladu s našimi vnitřními hodnotami tak, že se díky němu stáváme více odolnými vůči ovládání emocemi a impulzivním chováním. V současné době je jedním z nejvíce se rozvíjejících konceptů v oblasti osobního a profesního rozvoje. Lze jej definovat jako schopnost plně prožívat přítomný okamžik a s nadhledem i se zájmem objevovat, co se v něm odehrává.
Díky plnému uvědomění bez hodnocení člověk získá pravdivější pohled na sebe, druhé lidi i okolní svět. To mu umožní lepší nadhled, vhled a zároveň odstup od situace. Díky tomu, lépe rozumí souvislostem, může efektivněji reagovat a rozhodovat se. Plné uvědomění zároveň pomáhá snižovat stres, zvládat emoce a utrpení a zlepšuje porozumění druhým lidem.
Praxe všímavosti má kořeny v řadě kontemplativních tradicí (zejména v zenovém buddhismu), její moderní forma je však sekulární (nenáboženská) a opírá se především o aktuální vědecké poznatky. Stovky vědeckých studií opakovaně prokázaly přínosy cvičení mindfulness pro zvládání stresu, zlepšení pozornosti, rozvoj kreativity, budování kvalitnějších vztahů i zlepšení psychického a fyzického zdraví. V současné době má mindfulness za sebou již více než 40 let úspěšného vědeckého výzkumu na poli medicíny, psychologie, neurověd, vzdělávání i managementu.
Mindfulness se vymezuje 7 základními principy, které se vzájemně ovlivňují a doplňují:
1) neposuzování, v rámci nějž se snažíme o mind-set nestranného pozorovatele, kterýžto princip nám umožňuje vidět věci tak, jak jsou, v celé jejich podstatě bez našich očekávání, předsudků či domněnek;
2) trpělivost, která spočívá v koncentraci na přítomný okamžik, neodbíhání od něj do minulosti či budoucnosti a akceptaci skutečnosti, že každá věc má své ideální místo v čase i prostoru;
3) neusilování, které spočívá v oproštění se od snahy a záměru, kdy paradoxně dosahujeme cílů neusilováním o ně jednoduše tím, že věcem dáme nenásilný prostor spontánně se odehrát;
4) přijetí pak neznamená pasivní postoj ani rezignaci, ale vybízí k přijmutí toho, co se odehrává bez zbytečně hostilních postojů, jimiž v konečném důsledku jen plýtváme vlastní energií;
5) nechat být učí setrvání s nepříjemnými myšlenkami, myšlenkovými vzorci a stresově náročnějšími situacemi takovými, jaké jsou, za jejich nezaujatého pozorování, což vede k náhledu situace z jiných, širších perspektiv;
6) důvěra nás vede k naslouchání a důvěřování sobě samému a prohlubování vlastní autenticity, čímž se také prohlubuje důvěra k ostatním lidem a okolnímu světu;
7) myslí začátečníka se pak rozumí snaha vnímat věci svěží nezaujatou myslí oproštěnou od předchozích zkušeností či očekávání.
Tyto základní principy pak doplňují principy rozšiřující, které lze chápat jako pozitivní postoje, jimiž jsou neubližování, štědrost, vděčnost, odpuštění, laskavost, soucítění, empatie a vyrovnanost.
Hlavní prověřené efekty mindfulness:
- zlepšení pociťované kvality života
- snížení stresu a prevence vyhoření
- zlepšení soustředění
- zvýšení pozitivních emocí a regulace nepříjemných emocí
- snížení úzkosti a depresivních příznaků
- snížení ruminace (neustálé přemítání neužitečných myšlenek)
- zlepšení pracovní paměti a pružnosti myšlení
- zlepšení zdravotního stavu, posílení imunity, zvládání bolesti
- zlepšení pracovní efektivity, angažovanosti a motivace